GDV Onkologie Průduškové astma Epilepsie Ceník Kontakt
Epilepsie
Onemocnění projevující se tendencí k opakovaným záchvatům, přechodnou poruchou jedné či více mozkových funkcí. Epilepsií trpí zhruba jeden člověk ze dvou stovek. Je totiž známo, že epilepsie je zatížena vysokým procentem úmrtnosti (až 20%) i při zcela správném léčebném postupu současné lékařské vědy. Z hlediska vědy lze záchvaty definovat jako přechodné neurologické abnormality způsobené abnormální elektrickou aktivitou mozku. Veškerá lidská činnost (myšlení, vnímání, emoce) jsou za normálních okolností výsledkem řízených a v přesném pořadí nastávajících elektrických excitací nervových buněk v mozku. Během záchvatu však dochází k chaotickým neřízeným elektrickým výbojům. V některých případech může záchvat vyvolat vnější stimul jako například záblesk světla, ale většinou k němu dochází bez jakékoliv vnější příčiny. Jak vidíme, záchvaty jsou příznakem mozkové disfunkce a mohou být podobně v kterékoliv jiné části těla důsledkem širokého spektra onemocnění. Mohou vznikat ve spojitosti s úrazy hlavy, porodním traumatem, mozkovou infekcí (např. meningitida, encefalitida), mozkovým nádorem, mozkovou mrtvicí, lékovou intoxikací, lékovým či alkoholovým abstinenčním syndromem, metabolickou poruchou.
Epileptické záchvaty jsou natolik rozmanité, že dělení do různých kategorií nemají pro léčbu žádný význam. Pokud je medikamentózní léčba neúčinná, je možné pokusit se o chirurgický zákrok. První chirurgické pokusy byly provedeny ve Spojených státech když pacientům odebírali pravou část mozkové hemisféry a záchvaty mizely. Většinou se za příčinu záchvatu považuje poškození jediné oblasti mozku, která se nachází ve spánkovém laloku.
Ze zkušeností v léčení děděných v našem rodě se nemoc dělila na 3 kategorie:
· Pacienti, kteří se narodili s nemocí. Mnozí narození mají příznaky mentálního postižení a žádné léčbě nepodléhají.
· Lidé, které se chovají normálně, žádné příznaky poruch nemají záchvaty se u nich objevují náhodně podle síly stresu (můžou rok i více nemít žádný záchvat a potom najednou mít sérii záchvatů a poté zase dlouhou dobu nic). Do této kategorie patří lidé, kteří se chovají normálně.
· Sem patří lidé zdánlivě zdraví, ale v nějakém věku byli silně stresovaní a od té doby záchvaty začaly být regulérní.
Z osobní praxe mohu říci, že hlavní příčinou onemocnění dítěte je chování a životní styl matky. Mluvíme především o první kategorii, jednou z nejčastějších příčin narození nemocného dítěte je chování těhotné ženy. Zvláště její psychický stav v prvních třech měsících těhotenství. Je dokázáno, že dítě do 7 let věku provázáno s psychikou a emocemi matky a proto vše co pociťuje nebo prožívá matka má veliký vliv na dítě. Případný matčin nevázáný způsob společenského a sexuálního života má velký vliv na její dítě. Onemocnění které počítáme do druhé kategorie vzniká například tím, že žena váhá mezi potratem a donošením dítětem. Znám několik případů, kdy se nemoc začala projevovat až v pubertě. Naštěstí pacienti spadající do druhé a třetí kategorie jsou dobře léčitelní i bez antiepileptik. Léčení trvá 6-9 měsíců, občas se stává že vyléčené dítě, pokud za nějakou dobu opět podlehne stresu, je možné, že se u něj opětovně objeví příznaky. Opakovaná léčba je pak obtížnější a delší. Existuje názor, že epilepsii může dostat každý z nás v jakémkoliv okamžiku života. S tímto názorem nesouhlasím, jelikož existují lidé, kteří nikdy touto nemocí neonemocní. Záleží na tom, zda se člověk narodil s vysokým nebo nízkým prahem záchvatové pohotovosti. Z praxe znám, že záchvat nikdy nepřichází bez varování. Proto je důležitá sebekontrola a sledování vlastních pocitů. Když se člověk naučí rozpoznávat blížící se záchvat, postupně se může naučit oddálit ho a postupně zcela odvrátit.
Na závěr chci varovat pacienty před léčbou pchenobarbitálem, který má spoustu vedlejších účinků a ničí osobnost člověka. Potom se neví, zda je lepší žít život se záchvaty a nebo degradovaným životem bez záchvatů.